Bylo 25. října a už se začínalo pomalu ochlazovat a jak víme, to je ten pravý čas na velké okouny. A tak jsme se rozhodli, že zopakujeme výpravu na Vranov. Rybaření bylo naplánováno na dva dny, sobotu a neděli. Hned po příjezdu na chatu jsme snesli loďku na vodu. Potom jsme se šli najíst a po obědě hurá na ně!!!! Každý jsme měli dva pruty, jeden na UL přívlač nachystaný na okouny a jeden na těžší přívlač. Erik dokonce měl nachystaný prut na techniku zvanou Drop shot. Po navázání prutů jsme se nalodili a jeli prochytávat břeh. Po minulém roce, který byl touto dobou velmi uspěšný jsme si mysleli, že to tak bude i letos, ale nebylo tomu tak. Záběry byli ojedinělé a okounům se moc nechtělo. Ale i tak jme měli pár okounů okolo 20-25cm, což už je vcelku pěkná ryba. Po pár hodinách jsme naznali, že se vrátíme zpět na chatu a tak Erika napadlo, že vyzkoušíme Troling, tzv. hlubinou přívlač. Tak jsme odložili UL pruty a vzali těžkou vláčku. Erik připnul na karabinku wobler Kenar v barvě okouna a já Rapalu Shad rap v barvě plotice, oba woblery jdou do hloubky kolem 3,5m. Po chvíli tažení za lodí Erikovi ztěžknul prut v ruce, tak razantně přiseknul. Ale ono nic, jakoby do prázdna. Tak jsme si mysleli, že wobler narazil do nějaké překážky, ale to nebyla zdaleka pravda. Po pár sekundách se ztěžknutí opakovalo a byl cítit nápor ryby. Zastavili jsme motor a přišlo na řadu zdolávání. Ryba okamžitě jela pod lod a vzala si sebou i pár metrů vlasce. Po pár minutách se u boku lodky objevila krásná štika. Tak jsme neváhali ani chvilku a okamžitě šla do podběráku, aby jsme ji neztratili. Po pečlivém přeměření jsme viděli, že má krásných 68cm. Jelikož byla mírová, tak jsme ji vzali s sebou. Ale to neznamená, že každá mírová ryba by se měla brát. Je přece potřeba i pouštět, aby vám v té vodě taky něco zbylo:). Rybařina není jen masařina přece, ale mnohdy i krásný adrenalinový zážitek. Po příjezdu k chatě jsme se navečeřeli, pokecali a po chvilce jsme se opět vrátili na vodu. Chtěli jsme zkusit chytání za tmy, bohužel se nám nepovedlo dostat záběr a tak jsme se vrátili na chatu a šli se chystat ke spánku. Jelikož jsme do dalšího dne chtěli dát všechny naše síly, aby jsme si pořádně zachytali. V noci byla celkem zima, ale Milan byl tak ochotný, že brzy ráno vstal a roztopil kamna, aby jsme nezmrzli. Patří mu naše velké díky! Nebýt jeho, byli by z nás rampouchy.
Vranovská štika.
Ráno jsme se nasnídali a probrali co a jak budeme dělat, kam pojedeme a jaké nástrahy zvolíme. Po pečlivé přípravě jsme opět nasedli na loďku a vyrazili na ně. Ale tentokrát na druhou stranu než včera. To se později ukázalo jako správná volba. Už po pár prvních náhozech přicházeli okouni. Stačilo vystopovat hejno a pak už jen odchytávat. Naše top nástrahy byli smáčci a nymfy, většinou v přírodních barvách (olivová, bežová, a pruhledná s flitry). Některé okouny jsme dávali do vezírku, ale né na konzumaci, ale do našeho klubového rybníčku, aby se obohatil o další druh ryby. Chytali jsme okouny kolem 25-30cm. Najednou jsem dostal razantní záběr. Hned po záseku ryby se mi rozjela pod loď, a tak jsem ji musel povolit, protože jsem měl UL prut a vlasec 0,12mm. Zdolávání bylo celkem zdlouhavé, protože to byla větší ryba. Když víte, že máte na prutě větší rybu, tak přece o ni nechcete přijít a budete ji radši zdolávat pomaleji. Po pár minutách se ryba začala zvedat pomalu k hladině a u loďky se oběvila krásně zbarvená štika, tentokrát s délkou 60cm. Není to žádný krokodýl, ale na jemné vybavení krásný souboj. Najednou se zatáhla obloha a začalo pršet. Naznali jsme, že pojedeme na chatu. Čas odjezdu se blížil, ale nebyli bychom správní rybařští nadšenci, abychom si ještě párkrát nenahodili. A tak jsme si ještě vytáhli každý okouna a jeli k chatě. Po příjezdu jsme odnesli lodku a začali se chystat na odjezd. Byl to krásně ztrávený víkend a děkuji Milanovi, že mě vzal opět s sebou a doufám, že to v bodoucnu ještě zopáknem.
Rybařině zdar Michael
Štička na drop shot.
I Michal chytl štiku, měla 60 cm.
Měření Erikovy štiky.
Michalův okoun.
Jeden z těch větších okounů.
Jak jde vidět, vody bylo letos opravdu málo.
Okouní double.
Pohled z loďky.
A další double.
Okouny jsme odvezli na klubový rybníček.
Závěrečná fotka.
